Jakou formu podnikání zvolit? Průvodce pro začínající podnikatele

Fyzická osoba - OSVČ a živnostenské podnikání

Být OSVČ v Česku? Je to jako mít vlastní malé království! Jde o nejjednodušší cestu, jak začít podnikat, zvlášť když nemáte miliony na rozjezd a nechcete se utopit v papírování.

Pamatujete na ten moment, kdy jste snili o vlastním byznysu? Stačí zajít na živnosťák, vytáhnout tisícovku z peněženky a můžete začít. Živnosti máme buď ohlašovací, nebo koncesované - většina z nás začíná s těmi ohlašovacími. U volné živnosti nepotřebujete žádné speciální vzdělání, jen čistý trestní rejstřík a plnoletost.

Jasně, je tu jeden háček - ručíte vším, co máte. Když se nedaří, může být v sázce i střecha nad hlavou. Na druhou stranu jste svým vlastním pánem. Žádné otravné schůze s akcionáři nebo schvalování každého kroku vedením.

Co se týče papírování, můžete si vybrat mezi daňovou evidencí a účetnictvím. Většina živnostníků volí tu jednodušší cestu - daňovou evidenci. A když nechcete počítat každou účtenku, jsou tu paušály - jednoduché procento z příjmů podle toho, co děláte.

Na daních se dá docela ušetřit, když víte jak na to. Můžete si odečíst notebook, telefon, část nájmu nebo třeba pohonné hmoty. Se zálohami na sociálku a zdravotní pojištění to taky není tak horké - existují minimální částky, ale jinak si můžete nastavit, kolik budete platit.

Založení živnosti zvládnete prakticky za jedno dopoledne. Na živnosťáku vyplníte jednotný registrační formulář a jste za vodou. Tím se přihlásíte ke všemu potřebnému - daním, sociálce i zdravotní pojišťovně.

Jasně, budete muset evidovat příjmy a výdaje, schovávat účtenky a každý rok podat daňové přiznání. Když něco prošvihnete, může to stát docela mastné penále. Proto není od věci poradit se s účetní nebo daňovým poradcem - ušetří vám to spoustu bezesných nocí a možná i peněz.

Společnost s ručením omezeným

S.r.o. - nejpopulárnější způsob podnikání u nás. Proč? Protože nabízí skvělou rovnováhu mezi ochranou osobního majetku a profesionálním vystupováním. Představte si, že máte skvělý podnikatelský nápad - třeba chcete otevřít kavárnu. S eseróčkem riskujete jen to, co do firmy vložíte.

Založení je dnes jednodušší než kdy dřív. Stačí koruna základního kapitálu - ano, čtete správně, jediná koruna! Pamatujete doby, kdy bylo potřeba 200 tisíc? To už je naštěstí minulost. Do firmy můžete jít sami nebo se spojit s parťáky, maximálně však s 49 dalšími lidmi.

Jak to celé funguje v praxi? Máte tři hlavní orgány - valnou hromadu (to je takový firemní parlament), jednatele (ti firmu řídí) a můžete mít i dozorčí radu (ta všechno kontroluje). Na valné hromadě se řeší zásadní rozhodnutí - třeba kam půjdou vydělané peníze nebo jaké budou změny ve firmě.

Papírování při zakládání není úplně jednoduché, ale s dobrým právníkem to zvládnete. Nejdřív notářský zápis, pak živnosťák, nakonec zápis do rejstříku - a můžete začít podnikat.

Co se týče daní? Firma platí 19 % ze zisku a když si pak vyplatíte podíl na zisku, přihodíte státu ještě 15 %. Je to sice víc paperwork než u živnosti, ale zase máte čistý štít - vaše osobní finance jsou oddělené od firemních.

Banky se na eseróčka dívají líp než na živnostníky, snáz získáte úvěr nebo dotaci. Jasně, budete potřebovat účetní a občas právníka, ale ta profesionalita a ochrana za to stojí. Vždyť kolik podnikatelů začínalo jako živnostníci a postupně přešlo na s.r.o.?

Akciová společnost

Akciová společnost - to je jako velký rodinný dům, do kterého může každý přispět svým dílem. Představte si firmu, kde každý vlastník drží kousek - svojí akcii - ale nemusí se starat o každodenní provoz. Potřebujete na rozjezd pořádný balík peněz - minimálně 2 miliony korun nebo 80 tisíc eur. To není zrovna málo, že?

Když do takové společnosti investujete, riskujete jen to, co jste do ní vložili. Je to jako když koupíte lístek do divadla - můžete si užít představení, ale nestaráte se o úklid jeviště. O běžný provoz se stará představenstvo, zatímco dozorčí rada hlídá, aby všechno šlapalo jak má.

Na valné hromadě se sejdou všichni akcionáři - trochu jako na rodinné poradě, kde se rozhoduje o důležitých věcech. Každý může říct svůj názor a hlasovat podle toho, kolik akcií vlastní. Představte si to jako velkou firemní poradu, kde se plánuje budoucnost.

Založit akciovku není jen tak - musíte mít pořádně sepsaná pravidla hry, tedy stanovy. Akcie můžou být buď na papíře, nebo jen elektronicky, podobně jako když máte peníze v hotovosti nebo na účtu.

Vedení takové firmy vyžaduje preciznost - všechno se musí pečlivě zapisovat, kontrolovat a nechat prověřit auditory. Když se firmě daří, můžou se zisky rozdělit mezi akcionáře formou dividend - jako když rozdělujete koláč na rodinné oslavě.

Jasně, má to svoje výhody - můžete získat velký kapitál a banka se na vás dívá líp. Ale pozor, není to procházka růžovým sadem - administrativa je složitá a začátky jsou drahé. A když už vyděláte, musíte platit daně dvakrát - jednou jako firma a podruhé z dividend.

V Česku tuhle formu nejvíc využívají banky, pojišťovny a další velké firmy, kde je důvěra na prvním místě. Pro menší podnikatele je to často zbytečně složité - jako kdybyste si kupovali tank na cestu do práce.

Veřejná obchodní společnost

Veřejná obchodní společnost je jako dobrý rodinný podnik - všichni táhnou za jeden provaz a společně nesou odpovědnost. Minimálně dva parťáci se musí spojit a společně rozjet byznys, kde každý ručí vším, co má. Je to jako když si s někým plácnete a řeknete: Jdeme do toho spolu, ať se děje co se děje.

Možná vás zarazí, že ručíte celým svým majetkem. Jasně, zní to děsivě - váš dům, auto, úspory, všechno je ve hře. Ale má to i své plus - dodavatelé a zákazníci vám budou více věřit, protože vidí, že jste do toho šli naplno.

Pro rozjezd potřebujete hlavně dobrou smlouvu, kde si řeknete, kdo jste a co budete dělat. Nepotřebujete žádný základní kapitál - nemusíte tedy vytahovat statisíce z kapsy jen proto, abyste mohli začít podnikat.

Co je na tom super? Zisk si rozdělíte rovným dílem, pokud se nedomluvíte jinak. Je to jako když jdete s kamarády na večeři a na konci si účet rozdělíte napůl. Každý má právo do toho mluvit a rozhodovat o směřování firmy.

Daně? Ty jsou vlastně docela jednoduché. Firma sama daně neplatí - každý společník si svůj podíl na zisku zdaní sám ve svém daňovém přiznání.

Musíte si ale dobře rozmyslet, s kým do toho půjdete. Není to jako akciová společnost, kde můžete svůj podíl jen tak prodat. Je to spíš jako manželství - když to nefunguje, může být rozvod složitý. Proto se veřejná obchodní společnost nejlépe hodí pro rodinu nebo blízké přátele, kde je vzájemná důvěra základem všeho.

Podnikání je jako plavba po moři. Můžete si vybrat různé lodě, ale všechny musí čelit stejným vlnám. Záleží jen na vás, jakou formu si zvolíte pro svou cestu k úspěchu.

Radovan Novotný

Komanditní společnost

Přemýšlíte o založení komanditní společnosti? Pojďme si rozebrat, jak to celé funguje v praxi. Základem jsou dva typy společníků - komanditisté a komplementáři, každý s jiným posláním a odpovědností.

Představte si to jako rodinnou restauraci, kde šéfkuchař (komplementář) vede celý podnik a ručí vším, co má. Jeho švagr (komanditista) poskytl peníze na rozjezd, ale riskuje jen to, co do podniku vložil. Zajímavé, že?

Pro start potřebujete minimálně dva společníky - jednoho z každého typu. Je to jako tandem na kole - každý má svou roli, ale jedou společně. Název firmy musí obsahovat komanditní společnost nebo zkratku k. s. - to je taková povinná vizitka.

V běžném provozu mají hlavní slovo komplementáři. Oni jsou ti, kdo rozhodují o každodenním chodu firmy. Komanditisté sice nemohou přímo zasahovat do vedení, ale mají právo kontrolovat, jak se s jejich penězi hospodaří. Spravedlivé, nemyslíte?

Pro investory je tahle forma podnikání docela lákavá - riskují jen to, co do firmy vložili. Je to jako hrát poker s omezenou sázkou. Komplementáři jsou naopak all-in, ale mají za to plnou kontrolu nad byznysem.

Co se týče daní, není to úplně jednoduchá písnička. Zisk se daní dvakrát - jinak pro komanditisty, jinak pro komplementáře. Je to trochu jako platit dvojí vstupné, což může někomu vadit.

Klíčem k úspěchu je dobře napsaná společenská smlouva. Je to jako manželská smlouva - čím jasnější pravidla na začátku stanovíte, tím méně problémů budete řešit později. Myslete na všechno: jak se bude dělit zisk, kdo o čem rozhoduje, co se stane, když někdo bude chtít odejít.

Družstvo

Družstva jsou u nás unikátní způsob společného podnikání, který má dlouhou tradici. Představte si partu lidí, kteří se rozhodnou spojit síly - třeba skupina zemědělců nebo sousedů v bytovém domě. Společně dokážou víc než každý sám.

Krása družstva spočívá v jeho demokratickém charakteru. Každý člen má stejné slovo, jeden hlas, bez ohledu na to, kolik peněz do družstva vložil. Není to jako v běžné firmě, kde většinou rozhoduje ten, kdo má největší podíl.

Pro rozjezd družstva stačí tři nadšenci s dobrým nápadem. Nemusíte se bát velkých závazků - členové za dluhy družstva běžně neručí svým majetkem. A když se vám přestane v družstvu líbit? Žádný problém, můžete jednoduše vystoupit a získat zpět svůj podíl.

V praxi družstva potkáváme na každém kroku. Bydlíte v družstevním bytě? Nakupujete v Konzumu? Nebo znáte místní zemědělské družstvo? To všechno jsou příklady, jak může družstevní forma fungovat.

Založení družstva není žádná věda. Sejdete se na ustavující schůzi, domluvíte základní pravidla hry - stanovy, zvolíte vedení a společně určíte, jak budete fungovat. Důležité je, že družstvo může postupně růst, přibírat nové členy a rozvíjet se podle potřeb.

Peníze v družstvu fungují trochu jinak než v klasické firmě. Zisk se může rozdělit mezi členy, ale často se také investuje zpět do rozvoje nebo do společných projektů. Družstva navíc můžou vytvářet různé fondy pro horší časy nebo speciální účely.

Tahle forma podnikání je jako stvořená pro lidi, kteří věří v sílu spolupráce a chtějí mít věci pod společnou kontrolou. V družstvu táhnou všichni za jeden provaz, a přesto si každý zachovává svou svobodu a nezávislost.

Evropská společnost

Evropská společnost není jen další právní forma podnikání - je to vstupenka do světa skutečně evropského byznysu. Představte si, že můžete své podnikání přesunout z Prahy do Paříže stejně snadno, jako byste měnili kancelář v rámci jednoho města.

Základní kapitál 120 000 EUR sice není malá částka, ale uvažujme o tom jako o investici do budoucnosti. Je to jako když si kupujete byt v dobré lokalitě - zpočátku to může být náročné, ale dlouhodobě se to vyplatí.

Nejkrásnější na tom všem je možnost přesunout firmu kamkoliv v EU bez zbytečného papírování a rušení společnosti. Třeba když zjistíte, že italský trh nabízí lepší podmínky pro váš byznys, prostě se přestěhujete. Žádné zdlouhavé zakládání nové firmy, žádné složité převody majetku.

Co se týče struktury řízení, můžete si vybrat mezi jednodušším monistickým systémem nebo klasickým dualistickým. Je to jako když si vybíráte mezi bytem a domem - každá varianta má své výhody a záleží jen na vašich potřebách.

Zapojení zaměstnanců do rozhodování možná zní jako komplikace, ale zamyslete se - spokojení zaměstnanci jsou základem úspěšné firmy. Tenhle proces sice zabere nějaký čas, ale budujete tím pevnější základy pro budoucnost.

Prestiž spojená s evropskou společností je něco, co nelze přehlédnout. Je to jako mít modrou vlajku s hvězdičkami na své vizitce - okamžitě vysílá signál, že vaše podnikání má evropský rozměr.

Jasně, není to nejlevnější ani nejjednodušší cesta. Ale když chcete hrát první ligu v evropském byznysu, tohle je ta správná volba. Vždyť kolik příležitostí máte stát se skutečně evropskou firmou s jednotným právním rámcem a možností působit kdekoli v EU?

Pobočka zahraniční právnické osoby

Jak vlastně funguje pobočka zahraniční firmy v Česku? Je to vlastně docela šikovný způsob, jak můžou zahraniční společnosti vstoupit na náš trh, aniž by musely zakládat úplně novou firmu. Jde v podstatě o prodlouženou ruku té zahraniční společnosti, která se zapíše do našeho obchodního rejstříku.

Představte si to jako otevření nové prodejny známého zahraničního řetězce - třeba když k nám přišel první McDonald's. Ta mateřská firma musí samozřejmě legálně existovat ve své zemi a mít tam všechno v pořádku. U nás pak funguje její pobočka, která sice nemá vlastní právní osobnost, ale může normálně podnikat.

Klíčovou postavou je vedoucí pobočky - něco jako kapitán lodi, který má na starosti všechno důležité rozhodování. Musí to být někdo důvěryhodný a bezúhonný, protože zastupuje celou tu zahraniční firmu.

Co se týče financí a účetnictví, tam to není úplně jednoduché. Všechno se musí vézt podle českých pravidel, platit se musí daně z toho, co pobočka vydělá u nás. Je to trochu jako když máte samostatnou domácnost, ale pořád jste součástí větší rodiny.

Proč je to pro zahraniční firmy tak lákavé? Nemusí složitě zakládat novou firmu, můžou využívat svoje známé jméno a zkušenosti. Navíc když se jim třeba nebude dařit, je jednodušší pobočku zavřít než likvidovat celou firmu.

Má to ale i své háčky. Musíte dodržovat pravidla dvou zemí najednou, což někdy připomíná chození po laně. Navíc se musí zveřejňovat účetní výkazy mateřské firmy, což ne každému vyhovuje.

Pro úspěch je zásadní dobře nastavit spolupráci s mateřskou firmou. Musí být jasné, co komu patří a kdo má jaké pravomoci. Je to jako v každém dobrém vztahu - komunikace je základ úspěchu.

Odštěpný závod

Pojďme si přiblížit, jak vlastně funguje odštěpný závod v praxi. Je to jako když máte hlavní firmu v Praze, ale chcete rozjet byznys i v Brně nebo Ostravě. Místo zakládání úplně nové firmy prostě vytvoříte pobočku - odštěpný závod.

Představte si třeba pekárnu, která má hlavní výrobu v Plzni, ale otevře odštěpný závod v Karlových Varech. Místní šéf karlovarské pobočky může samostatně jednat s dodavateli, přijímat zaměstnance nebo uzavírat smlouvy. Přitom ale pořád jde o součást té samé pekárny, ne o samostatnou firmu.

Vedení odštěpného závodu má docela volné ruce. Šéf pobočky může rozhodovat o běžném provozu, aniž by musel s každou maličkostí běžet do centrály. Jasně, velká rozhodnutí se pořád dělají na hlavní firmě, ale běžný provoz? Ten je na místním vedení.

Pro zahraniční firmy je to skvělá cesta, jak vstoupit na český trh. Nemusí zakládat celou novou společnost, stačí jim vytvořit odštěpný závod. Třeba německá firma prodávající auta si může otevřít pobočku v Česku a fungovat téměř stejně jako místní prodejci.

Co se týče účetnictví, každý odštěpný závod si vede vlastní knihy. Je to logické - potřebujete přece vědět, jak si která pobočka vede. Navíc to umožňuje lépe kontrolovat náklady a výnosy každé jednotky zvlášť.

Založení není žádná věda, ale pár věcí musíte dodržet. Hlavně nezapomenout na správné označení v názvu - třeba Pekárna U Voňavých, odštěpný závod Karlovy Vary. A samozřejmě všechno řádně zapsat do obchodního rejstříku, ať je jasno, kdo může za pobočku jednat.

Franšíza jako specifická forma podnikání

Franšízing je vlastně jako partnerství na podnikatelské cestě - jeden partner má už zaběhnutý byznys a druhý se chce přidat. Představte si to jako když si pronajmete byt - dostanete klíče a můžete ho používat, ale musíte dodržovat určitá pravidla.

Majitel značky (franšízor) předá druhému podnikateli (franšízantovi) svoje know-how, značku a celý systém podnikání. Je to jako kdybyste dostali podrobný návod, jak úspěšně vést třeba kavárnu nebo fitness centrum. Není to jen o logu na dveřích - dostanete kompletní balíček od A do Z.

Co to znamená v praxi? Třeba když si otevřete pobočku známého fast foodu, dostanete přesný recept na přípravu jídel, školení pro zaměstnance, marketingovou podporu a spoustu dalších věcí. Nemusíte vymýšlet kolo - někdo už ho pro vás vymyslel a otestoval.

V Česku tento způsob podnikání rozkvetl po revoluci a dnes ho najdete všude kolem sebe. Od známých kaváren přes realitní kanceláře až po módní butiky. Je to jako když dostanete klíče od rozjetého vlaku - stačí nastoupit a jet podle jízdního řádu.

Jasně, není to úplně zadarmo. Musíte platit poplatky a dodržovat pravidla hry. Nemůžete si jen tak experimentovat nebo měnit receptury. Ale na druhou stranu - máte jistotu, že prodáváte něco, co už si získalo svoje zákazníky.

Základem úspěchu je dobrá komunikace mezi oběma partnery. Franšízor musí být připravený pomoct, poradit a kontrolovat kvalitu. Franšízant zase musí být ochotný učit se a dodržovat dohodnutá pravidla.

Pro začínající podnikatele je to často bezpečnější cesta než začínat úplně od nuly. Získáte osvědčený recept na úspěch, podporu zkušeného partnera a značku, kterou lidé znají. Je to jako když se učíte řídit - je lepší mít vedle sebe zkušeného instruktora než zkoušet všechno metodou pokus-omyl.