Prodloužení zkušební doby kvůli nemoci: Na co máte právo?

Co je zkušební doba v pracovním poměru

Zkušební doba představuje důležitý časový úsek na začátku pracovního poměru, během kterého mají jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec možnost vzájemně se poznat a vyhodnotit, zda jim spolupráce vyhovuje. Standardní délka zkušební doby je maximálně 3 měsíce, u vedoucích zaměstnanců může být prodloužena až na 6 měsíců. Toto období začíná běžet prvním dnem nástupu do práce a musí být sjednáno písemně, nejpozději v den nástupu do zaměstnání.

V případě, že zaměstnanec během zkušební doby onemocní nebo nastane jiná překážka v práci, dochází k významnému momentu z hlediska pracovního práva. Zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu trvání těchto překážek v práci. To znamená, že pokud je zaměstnanec například 14 dní v pracovní neschopnosti, jeho zkušební doba se prodlouží právě o těchto 14 dní. Toto pravidlo je zakotveno v zákoníku práce a slouží k ochraně obou stran pracovněprávního vztahu.

Zaměstnavatel má povinnost zaměstnance o prodloužení zkušební doby informovat, i když k prodloužení dochází ze zákona automaticky. Doporučuje se toto prodloužení oznámit písemnou formou, aby se předešlo případným nedorozuměním. V dokumentu by mělo být uvedeno původní trvání zkušební doby, doba překážky v práci a nově stanovený konec zkušební doby.

Je důležité si uvědomit, že ne každá nepřítomnost v práci vede k prodloužení zkušební doby. Mezi překážky v práci, které způsobují prodloužení zkušební doby, patří především dočasná pracovní neschopnost, karanténa, mateřská dovolená nebo ošetřování člena rodiny. Naopak dovolená nebo náhradní volno zkušební dobu neprodlužují.

Zaměstnavatel musí vést přesnou evidenci překážek v práci, které nastaly během zkušební doby, aby mohl správně vypočítat její prodloužení. Tato evidence je důležitá nejen pro správné určení konce zkušební doby, ale také pro případné spory, které by mohly vzniknout.

V praxi se často setkáváme s situacemi, kdy zaměstnanec během zkušební doby onemocní vícekrát. V takovém případě se jednotlivé doby pracovní neschopnosti sčítají a o jejich součet se zkušební doba prodlužuje. Je třeba mít na paměti, že i přes prodloužení nesmí celková délka zkušební doby přesáhnout zákonem stanovený limit, tedy 3 měsíce, respektive 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců.

Zkušební doba představuje významný institut pracovního práva, který umožňuje oběma stranám pracovního poměru bezproblémově ukončit spolupráci, pokud se ukáže jako nevyhovující. Proto je důležité správně počítat její délku a respektovat zákonná pravidla pro její prodloužení v případě překážek v práci.

Zákonná délka zkušební doby

Zkušební doba představuje důležitý institut pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci vzájemně se poznat a vyhodnotit, zda jim pracovní vztah vyhovuje. Zákoník práce stanovuje maximální délku zkušební doby na tři měsíce od vzniku pracovního poměru u běžných zaměstnanců. U vedoucích pracovníků může být zkušební doba sjednána až na šest měsíců.

V případě, že zaměstnanec během zkušební doby onemocní nebo se dostane do pracovní neschopnosti, dochází k významnému momentu z hlediska pracovního práva. Doba trvání překážek v práci, jako je dočasná pracovní neschopnost, se totiž do zkušební doby nezapočítává. To v praxi znamená, že se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu trvání pracovní neschopnosti. Tento mechanismus zajišťuje, aby měly obě strany skutečně možnost řádně vyhodnotit vzájemnou spolupráci v původně sjednané délce.

Zaměstnavatel má povinnost zaměstnance o prodloužení zkušební doby informovat. Není stanovena přesná forma této informace, ale doporučuje se písemné oznámení, které jasně specifikuje důvod a délku prodloužení zkušební doby. Toto oznámení by mělo obsahovat původní termín konce zkušební doby i nově stanovené datum jejího ukončení.

Je důležité si uvědomit, že prodloužení zkušební doby z důvodu nemoci není volitelné - nastává automaticky ze zákona. Zaměstnavatel ani zaměstnanec nemohou toto prodloužení odmítnout nebo se ho vzdát. Maximální délka zkušební doby včetně jejího prodloužení však nesmí přesáhnout šest měsíců u běžných zaměstnanců a dvanáct měsíců u vedoucích pracovníků.

V praxi často dochází k situacím, kdy zaměstnanec nastoupí do pracovní neschopnosti těsně před koncem zkušební doby. I v takovém případě se zkušební doba prodlužuje o celou dobu trvání pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel by měl v těchto případech věnovat zvýšenou pozornost evidenci a včasnému informování zaměstnance o novém termínu ukončení zkušební doby.

Zákon pamatuje i na situace, kdy dochází k opakovaným pracovním neschopnostem během zkušební doby. V takovém případě se jednotlivé doby pracovní neschopnosti sčítají a o jejich součet se zkušební doba prodlužuje. Je však třeba dodržet maximální zákonnou délku zkušební doby včetně prodloužení.

Pro správné počítání prodloužení zkušební doby je klíčové přesně evidovat začátek a konec pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel by měl vést detailní záznamy o všech překážkách v práci, které mají vliv na délku zkušební doby, aby předešel případným sporům o její skutečné trvání. Tyto záznamy mohou být důležité i pro případné pozdější dokazování v pracovněprávních sporech.

Důvody pro prodloužení zkušební doby

Zkušební doba představuje důležité období v pracovním poměru, během kterého si zaměstnavatel a zaměstnanec vzájemně ověřují, zda jim spolupráce vyhovuje. Zákoník práce stanovuje několik situací, kdy může dojít k prodloužení zkušební doby. Nejčastějším důvodem je dočasná pracovní neschopnost zaměstnance, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodu nemoci nebo úrazu. V takovém případě se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu trvání pracovní neschopnosti.

Prodloužení zkušební doby v případě nemoci je založeno na logickém principu, že během nemoci nemůže zaměstnavatel ani zaměstnanec řádně vyhodnotit vzájemnou spolupráci. Doba, po kterou zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci, se proto do zkušební doby nezapočítává. Toto pravidlo platí i v případě, kdy zaměstnanec čerpá ošetřovné při péči o nemocného člena rodiny nebo při karanténě.

Kromě pracovní neschopnosti existují i další překážky v práci, které vedou k prodloužení zkušební doby. Patří mezi ně například doba čerpání mateřské dovolené, rodičovské dovolené nebo doba, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení. Všechny tyto překážky musí být řádně doloženy příslušnými dokumenty, aby zaměstnavatel mohl zkušební dobu odpovídajícím způsobem prodloužit.

Zaměstnavatel má povinnost zaměstnance o prodloužení zkušební doby informovat. Nejčastěji se tak děje písemnou formou, přičemž v dokumentu musí být uvedena původní délka zkušební doby, důvod jejího prodloužení a nově stanovený termín jejího ukončení. Je důležité poznamenat, že celková délka zkušební doby, včetně jejího prodloužení, nesmí přesáhnout zákonem stanovený limit šesti měsíců, u vedoucích zaměstnanců pak dvanácti měsíců.

V praxi často dochází k situacím, kdy zaměstnanec onemocní hned na začátku pracovního poměru. I v takovém případě se zkušební doba prodlužuje o celou dobu trvání nemoci. Zaměstnavatel tak získává potřebný čas na skutečné prověření schopností a dovedností zaměstnance. Pro zaměstnance je prodloužení zkušební doby z důvodu nemoci rovněž výhodné, protože má více času na adaptaci v novém zaměstnání a prokázání svých kvalit.

Je třeba zdůraznit, že prodloužení zkušební doby není právem zaměstnavatele, ale zákonnou povinností vyplývající přímo ze zákoníku práce. Zaměstnavatel nemůže svévolně rozhodovat o tom, zda zkušební dobu prodlouží či nikoli. Pokud nastane některá z překážek v práci definovaných zákonem, k prodloužení zkušební doby dochází automaticky. Nedodržení těchto pravidel může vést k neplatnosti případného ukončení pracovního poměru ve zkušební době.

Nemoc jako překážka v práci

V pracovním právu představuje nemoc významnou překážku v práci, která může mít zásadní vliv na průběh zkušební doby. Pokud zaměstnanec během zkušební doby onemocní, dochází k jejímu automatickému prodloužení o dobu trvání pracovní neschopnosti. Toto ustanovení je zakotveno v zákoníku práce a slouží k ochraně jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Důvodem je zajištění dostatečného času pro vzájemné poznání a ověření, zda pracovní vztah vyhovuje oběma stranám.

Zaměstnavatel musí být o nemoci včas informován a zaměstnanec je povinen doložit pracovní neschopnost příslušným dokumentem od lékaře. Prodloužení zkušební doby se počítá automaticky o všechny dny, kdy zaměstnanec nemohl vykonávat práci z důvodu nemoci. Je důležité si uvědomit, že do této doby se započítávají pouze pracovní dny, nikoli dny pracovního klidu nebo svátky, které by jinak byly pracovními dny.

V praxi to znamená, že pokud byla původně sjednána tříměsíční zkušební doba a zaměstnanec byl během ní nemocný například 14 dní, zkušební doba se automaticky prodlouží o těchto 14 dní. Zaměstnavatel není povinen o prodloužení zkušební doby zaměstnance písemně informovat, jelikož k prodloužení dochází přímo ze zákona. Přesto je vhodné tuto skutečnost písemně komunikovat, aby se předešlo případným nedorozuměním.

Nemoc jako překážka v práci má vliv nejen na délku zkušební doby, ale také na další aspekty pracovního poměru. Zaměstnanec má v době nemoci nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele za první dva týdny pracovní neschopnosti, následně přechází na nemocenské dávky od státu. Je důležité si uvědomit, že i během nemoci ve zkušební době může být pracovní poměr ukončen, nicméně zaměstnavatel by měl postupovat eticky a zvážit všechny okolnosti.

Prodloužení zkušební doby z důvodu nemoci má své opodstatnění především v tom, že umožňuje zaměstnavateli skutečně poznat pracovní schopnosti a dovednosti zaměstnance v plném rozsahu. Pokud by k prodloužení nedocházelo, mohla by být zkušební doba značně zkrácena a její účel by nebyl naplněn. Zaměstnanec má právo být informován o novém termínu konce zkušební doby, aby mohl odpovědně plánovat své pracovní závazky a případně se rozhodnout o dalším setrvání v zaměstnání.

V případě opakovaných pracovních neschopností během zkušební doby se jednotlivé doby sčítají a o jejich součet se zkušební doba prodlužuje. Je však třeba mít na paměti, že celková délka zkušební doby, včetně jejího prodloužení, nesmí přesáhnout zákonem stanovený limit šesti měsíců u vedoucích zaměstnanců a tří měsíců u ostatních zaměstnanců.

V případě nemoci se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby

Radmila Kleslová

Výpočet prodloužení zkušební doby při nemoci

Při výpočtu prodloužení zkušební doby v důsledku pracovní neschopnosti je třeba postupovat přesně podle zákoníku práce. Zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, během kterých zaměstnanec nemohl vykonávat práci. Mezi tyto překážky patří především dočasná pracovní neschopnost, ale také karanténa či mateřská dovolená.

Pro správný výpočet prodloužení je nutné počítat každý den pracovní neschopnosti, který připadl do původní zkušební doby. Do prodloužení se započítávají pouze celé dny, nikoliv části dnů. Pokud tedy zaměstnanec nastoupí na pracovní neschopnost například v průběhu pracovního dne, tento den se do prodloužení nezapočítává. Stejně tak se nezapočítává den, kdy se zaměstnanec vrátil do práce, pokud odpracoval alespoň část směny.

Zaměstnavatel musí při výpočtu zohlednit všechny relevantní překážky v práci. Pokud měl zaměstnanec během zkušební doby více pracovních neschopností, sčítají se všechny dny těchto neschopností dohromady. Maximální délka prodloužené zkušební doby však nesmí přesáhnout šest měsíců od vzniku pracovního poměru, a to ani v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti.

Praktický příklad výpočtu může vypadat následovně: Zaměstnanec nastoupil do práce 1. března a standardní tříměsíční zkušební doba by měla skončit 31. května. Během dubna byl 14 dní v pracovní neschopnosti. V tomto případě se zkušební doba automaticky prodlužuje o těchto 14 dní, tedy do 14. června. Je důležité si uvědomit, že prodloužení nastává přímo ze zákona a není potřeba ho nikde písemně sjednávat či oznamovat.

Zaměstnavatel by měl vést přesnou evidenci pracovních neschopností během zkušební doby, aby mohl správně určit její prodloužení. Je vhodné informovat zaměstnance o novém konci zkušební doby, i když to zákon přímo nevyžaduje. Tím se předejde případným nedorozuměním a sporům.

V praxi často vznikají nejasnosti ohledně započítávání víkendů a svátků do prodloužení zkušební doby. Do prodloužení se započítávají všechny kalendářní dny pracovní neschopnosti, tedy včetně víkendů a svátků. Není rozhodující, zda by zaměstnanec v těchto dnech normálně pracoval či nikoliv.

Zaměstnavatel by měl také pamatovat na to, že během prodloužené zkušební doby platí stejná pravidla jako během původní zkušební doby. To znamená, že obě strany mohou pracovní poměr ukončit z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, s výjimkou prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti, kdy zaměstnavatel nemůže pracovní poměr ukončit.

Povinnosti zaměstnance při nemoci

V případě nemoci během zkušební doby má zaměstnanec několik zásadních povinností, které musí bezpodmínečně dodržet. Primární povinností je neprodleně informovat zaměstnavatele o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Toto oznámení by mělo proběhnout ideálně telefonicky nebo emailem v první den absence, případně co nejdříve to zdravotní stav umožní. Zaměstnanec musí následně doručit zaměstnavateli potvrzení o pracovní neschopnosti, které vystavil ošetřující lékař. Toto potvrzení slouží jako oficiální doklad pro prodloužení zkušební doby o dobu trvání pracovní neschopnosti.

Je důležité si uvědomit, že doba trvání pracovní neschopnosti se automaticky připočítává k původně sjednané zkušební době. To znamená, že pokud byla původně sjednána tříměsíční zkušební doba a zaměstnanec byl nemocný 14 dní, zkušební doba se prodlouží o těchto 14 dní. Zaměstnanec by měl aktivně komunikovat se zaměstnavatelem ohledně předpokládané délky pracovní neschopnosti a případných změn v jejím průběhu.

Během nemoci je zaměstnanec povinen dodržovat léčebný režim předepsaný lékařem a zdržovat se v místě nahlášeného pobytu během pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel má právo provést kontrolu dodržování léčebného režimu, a proto musí mít přesné informace o místě pobytu zaměstnance během nemoci. Jakékoliv změny v místě pobytu během nemoci musí být předem konzultovány s ošetřujícím lékařem a následně nahlášeny zaměstnavateli.

Zaměstnanec by měl také průběžně informovat zaměstnavatele o vývoji své pracovní neschopnosti, zejména pokud se předpokládaná doba léčení prodlužuje. Po ukončení pracovní neschopnosti je nutné doručit zaměstnavateli potvrzení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a domluvit se na přesném datu návratu do zaměstnání. Toto potvrzení je klíčové pro přesný výpočet prodloužení zkušební doby.

Je třeba mít na paměti, že prodloužení zkušební doby z důvodu nemoci není volitelné, ale jedná se o zákonnou povinnost. Zaměstnavatel nemůže toto prodloužení odmítnout ani jej zkrátit. Veškeré dokumenty související s pracovní neschopností by měl zaměstnanec pečlivě uchovávat pro případné pozdější dokazování délky pracovní neschopnosti nebo řešení sporných situací.

V případě dlouhodobější pracovní neschopnosti během zkušební doby je vhodné udržovat pravidelný kontakt se zaměstnavatelem a informovat ho o předpokládaném návratu do práce. Tato komunikace pomáhá zaměstnavateli lépe plánovat pracovní procesy a zajistit plynulý návrat zaměstnance do pracovního procesu. Zároveň je důležité si uvědomit, že i během prodloužené zkušební doby má zaměstnavatel právo pracovní poměr ukončit, stejně jako má toto právo zaměstnanec.

Povinnosti zaměstnavatele při prodloužení zkušební doby

Zaměstnavatel má při prodloužení zkušební doby z důvodu nemoci zaměstnance několik zásadních povinností, které musí důsledně dodržovat. Základním předpokladem pro prodloužení zkušební doby je existence překážek v práci, během kterých zaměstnanec nemohl vykonávat práci v průběhu zkušební doby. Mezi tyto překážky patří především dočasná pracovní neschopnost, karanténa nebo mateřská či rodičovská dovolená.

Zaměstnavatel musí v první řadě písemně informovat zaměstnance o prodloužení zkušební doby. Toto oznámení by mělo obsahovat přesné vymezení období, o které se zkušební doba prodlužuje, a důvod tohoto prodloužení. Je nezbytné, aby zaměstnavatel doložil, že zaměstnanec skutečně nemohl v uvedeném období vykonávat práci z důvodu překážek v práci. K tomu slouží například potvrzení o pracovní neschopnosti nebo jiný relevantní doklad od lékaře.

Zaměstnavatel musí také zajistit, že celková délka prodloužené zkušební doby nepřesáhne zákonem stanovený limit. Zkušební doba se prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, během nichž zaměstnanec neprováděl práci v průběhu zkušební doby. Je důležité poznamenat, že do této doby se nezapočítávají dny, kdy zaměstnanec částečně pracoval, byť třeba jen několik hodin.

V rámci svých povinností musí zaměstnavatel také řádně evidovat veškeré relevantní dokumenty související s prodloužením zkušební doby. To zahrnuje vedení přesné evidence o době trvání překážek v práci, archivaci lékařských potvrzení a dokumentace související s oznámením o prodloužení zkušební doby zaměstnanci. Tyto dokumenty mohou být klíčové v případě případného pracovněprávního sporu.

Zaměstnavatel je rovněž povinen respektovat práva zaměstnance během prodloužené zkušební doby. To znamená, že musí zachovat všechny pracovní podmínky dohodnuté v pracovní smlouvě a dodržovat veškerá ustanovení zákoníku práce. Nemůže například změnit mzdové podmínky nebo pracovní zařazení zaměstnance pouze z důvodu prodloužení zkušební doby.

Důležitou povinností zaměstnavatele je také správné načasování případného ukončení pracovního poměru ve zkušební době. Pokud se zaměstnavatel rozhodne ukončit pracovní poměr ve zkušební době, musí tak učinit před uplynutím prodloužené zkušební doby. Zároveň musí dodržet všechny zákonné náležitosti, včetně písemné formy oznámení o ukončení pracovního poměru a doručení tohoto oznámení zaměstnanci.

V neposlední řadě musí zaměstnavatel zajistit, aby prodloužení zkušební doby bylo řádně zaznamenáno v personální evidenci a mzdovém systému. To je důležité zejména pro správný výpočet mzdy, evidenci docházky a další administrativní úkony související s pracovněprávním vztahem. Veškeré změny související s prodloužením zkušební doby musí být také náležitě komunikovány příslušným oddělením v rámci organizace.

Písemné oznámení o prodloužení zkušební doby

Prodloužení zkušební doby v pracovním poměru je významným právním úkonem, který musí být proveden písemnou formou a řádně doručen zaměstnanci. Zaměstnavatel má právo prodloužit zkušební dobu o dobu celodenních překážek v práci, během kterých zaměstnanec nekoná práci, a to zejména v případě dočasné pracovní neschopnosti. Toto prodloužení musí být provedeno formou písemného oznámení, které obsahuje všechny podstatné náležitosti.

V písemném oznámení o prodloužení zkušební doby musí být jasně uvedeno období, o které se zkušební doba prodlužuje, a důvod tohoto prodloužení. Je nezbytné přesně specifikovat délku pracovní neschopnosti a uvést konkrétní data, od kdy do kdy trvala. Zaměstnavatel by měl v oznámení také odkázat na příslušná ustanovení zákoníku práce, konkrétně na § 35 odst. 4, který toto prodloužení umožňuje.

Oznámení musí být zaměstnanci doručeno před uplynutím původní zkušební doby. Pokud by bylo doručeno po jejím uplynutí, bylo by takové prodloužení neplatné. Doručení oznámení musí být provedeno prokazatelným způsobem, nejlépe osobně proti podpisu zaměstnance. V případě, že není možné osobní předání, lze využít doručení poštou, ale vždy s dodejkou, aby byl k dispozici důkaz o řádném doručení.

V praxi je důležité, aby zaměstnavatel vedl přesnou evidenci překážek v práci a včas reagoval na situace, které mohou vést k prodloužení zkušební doby. Zaměstnavatel by měl mít připravený vzor oznámení, který lze rychle přizpůsobit konkrétní situaci. V oznámení je vhodné uvést také původní délku zkušební doby a nové datum jejího ukončení po prodloužení.

Zaměstnanec má právo se k prodloužení zkušební doby vyjádřit, případně vznést námitky. Prodloužení zkušební doby není podmíněno souhlasem zaměstnance, jedná se o jednostranné právní jednání zaměstnavatele. Nicméně je vhodné se zaměstnancem celou situaci komunikovat a vysvětlit mu důvody prodloužení.

V případě, že v průběhu zkušební doby dojde k více překážkám v práci (například více pracovních neschopností), je možné zkušební dobu prodloužit o součet všech těchto překážek. Maximální délka prodloužení však není zákonem výslovně stanovena, měla by však odpovídat skutečné době překážek v práci. Zaměstnavatel by měl vést přesnou dokumentaci všech překážek a jejich trvání, aby mohl případně prokázat oprávněnost prodloužení zkušební doby.

Je také důležité zmínit, že prodloužení zkušební doby se netýká pouze pracovní neschopnosti, ale všech celodenních překážek v práci, během kterých zaměstnanec nepracuje. Může se jednat například o ošetřování člena rodiny nebo jiné důležité osobní překážky v práci. V každém případě musí být důvod prodloužení v oznámení jasně specifikován.

Maximální možná doba prodloužení

Při prodlužování zkušební doby z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, jako je například dočasná pracovní neschopnost, je důležité znát maximální možnou délku prodloužení. Zákoník práce stanovuje, že zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu trvání těchto překážek. To znamená, že pokud je zaměstnanec během zkušební doby nemocný, doba jeho pracovní neschopnosti se do zkušební doby nezapočítává a zkušební doba se o tuto dobu prodlužuje.

Parametr	Standardní zkušební doba	Prodloužení o nemoc
Maximální délka zkušební doby	3 měsíce	3 měsíce + doba nemoci
Maximální délka u vedoucích pozic	6 měsíců	6 měsíců + doba nemoci
Nutnost písemného oznámení	Ne	Ano
Započítání svátků	Ano	Ne
Možnost ukončení	Kdykoliv	Po návratu do práce

Je však nutné si uvědomit, že celková délka prodloužení zkušební doby nesmí přesáhnout původně sjednanou zkušební dobu. To v praxi znamená, že pokud byla sjednána standardní tříměsíční zkušební doba a zaměstnanec byl během ní nemocný například dva měsíce, zkušební doba se prodlouží právě o tyto dva měsíce. Maximální délka zkušební doby včetně jejího prodloužení tedy může činit maximálně šest měsíců u vedoucích zaměstnanců a maximálně tři měsíce u ostatních zaměstnanců.

Zaměstnavatel musí při prodlužování zkušební doby důsledně sledovat všechny relevantní termíny a překážky v práci. Pro správné určení délky prodloužení je nezbytné přesně evidovat začátek a konec pracovní neschopnosti či jiných překážek v práci. Prodloužení zkušební doby nastává automaticky ze zákona, není tedy nutné sepisovat dodatek k pracovní smlouvě nebo jinak formálně upravovat původní ujednání o zkušební době.

V případě opakovaných pracovních neschopností během zkušební doby se jednotlivé doby sčítají, ale opět platí pravidlo o maximální možné délce prodloužení. Pokud by součet dob pracovních neschopností přesáhl délku původně sjednané zkušební doby, zkušební doba se prodlouží pouze o dobu odpovídající původní délce. Například při tříměsíční zkušební době a celkové době nemoci čtyři měsíce se zkušební doba prodlouží pouze o tři měsíce.

Je také důležité zmínit, že do doby prodloužení se započítávají pouze dny, kdy skutečně trvala překážka v práci. Pokud tedy pracovní neschopnost začala například v polovině pracovního dne, tento den se do prodloužení započítává pouze částečně. Zaměstnavatel by měl vždy přesně vypočítat skutečnou dobu prodloužení a informovat o tom zaměstnance, aby nedošlo k nedorozumění ohledně skutečného konce zkušební doby.

Prodloužení zkušební doby musí být vždy podloženo relevantními doklady, jako jsou například neschopenky nebo jiné dokumenty potvrzující existenci překážky v práci. Tyto dokumenty by měl zaměstnavatel pečlivě archivovat pro případnou pozdější kontrolu nebo řešení sporů. V praxi se doporučuje písemně informovat zaměstnance o novém termínu konce zkušební doby, i když to zákon výslovně nevyžaduje.

Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Pracovní poměr může být ve zkušební době ukončen jak zaměstnancem, tak zaměstnavatelem, a to bez udání důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu. Toto ukončení musí být provedeno písemně a pracovní poměr končí dnem doručení výpovědi, není-li v ní uveden den pozdější. Je důležité si uvědomit, že zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu trvání překážek v práci, během nichž zaměstnanec nemůže vykonávat svoji práci. Mezi tyto překážky patří především dočasná pracovní neschopnost (nemoc), karanténa či čerpání dovolené.

V případě nemoci zaměstnance se zkušební doba prodlužuje o celou dobu trvání pracovní neschopnosti. Například pokud byla sjednána tříměsíční zkušební doba a zaměstnanec byl během ní dva týdny nemocný, zkušební doba se automaticky prodlouží o tyto dva týdny. Zaměstnavatel ani zaměstnanec nemusí sepisovat žádný dodatek k pracovní smlouvě, prodloužení nastává ze zákona. Je však vhodné, aby zaměstnavatel zaměstnance o tomto prodloužení písemně informoval, aby předešel případným nedorozuměním.

Zaměstnavatel nesmí zrušit pracovní poměr ve zkušební době v prvních 14 kalendářních dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Toto omezení bylo zavedeno jako ochrana zaměstnanců před účelovým ukončením pracovního poměru v době jejich nemoci. Po uplynutí této ochranné doby může zaměstnavatel pracovní poměr ukončit i v době trvání pracovní neschopnosti zaměstnance.

Prodloužení zkušební doby musí být vždy v souladu se zákoníkem práce a nesmí přesáhnout maximální zákonnou délku zkušební doby, která činí 3 měsíce u běžných zaměstnanců a 6 měsíců u vedoucích pracovníků. Pokud by součet původní zkušební doby a jejího prodloužení o překážky v práci přesáhl zákonný limit, zkušební doba skončí nejpozději uplynutím maximální zákonné lhůty.

Je třeba zdůraznit, že zaměstnavatel má povinnost vést přesnou evidenci překážek v práci, které mají vliv na prodloužení zkušební doby. Tato evidence slouží jako podklad pro správné určení konce zkušební doby a může být důležitá v případě případných sporů. Zaměstnanec má právo být informován o novém termínu ukončení zkušební doby a může si tyto informace od zaměstnavatele vyžádat.

V praxi často dochází k situacím, kdy si zaměstnavatelé nejsou jisti, jak správně vypočítat prodloužení zkušební doby. Pro správný výpočet je nutné sečíst všechny dny, kdy trvaly překážky v práci, a o tento počet dnů posunout konec zkušební doby. Do překážek v práci se započítávají i státní svátky a víkendy, které spadají do období pracovní neschopnosti. Nezapočítávají se však překážky na straně zaměstnavatele, jako například částečná nezaměstnanost nebo přerušení práce z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů.