Je rebarbora bezpečná? Vše o toxicitě oblíbené rostliny

Toxicita listů rebarbory

Rebarbora - lahodný poklad s nebezpečným tajemstvím v listech

Kdo by nemiloval sladkokyselou chuť rebarborového koláče? Jenže pozor - tahle oblíbená rostlina má i svou temnou stránku. Zatímco šťavnaté řapíky jsou hotovým kulinářským pokladem, listy jsou pro naše tělo skutečným jedem.

Představte si, že v listech číhá až desetkrát více kyseliny šťavelové než v řapících. Je to jako mít na zahradě Jekyll a Hyde rostlinného světa! Když se vám udělá nevolno, začne křeče v břiše nebo se objeví průjem, možná jste právě ochutnali, co jste neměli.

Pamatujete na babičku, jak vždycky říkala všeho s mírou? U listů rebarbory to platí dvojnásob. Zvlášť opatrní musíme být u dětí, seniorů a našich čtyřnohých miláčků - ti jsou na toxiny mnohem citlivější než zdravý dospělák.

Zajímavé je, že nebezpečí se mění podle roční doby. V plném létě, když jsou listy jako lopušáky, obsahují nejvíc škodlivin. A co teprve když přijdou mrazíky - to je ta pravá pohroma!

Z každého špatného něco dobré - listy můžete zpracovat na přírodní postřik proti nenažraným mšicím. To je lepší než je jen tak vyhodit, ne?

Kdyby náhodou někdo listy pozřel a udělalo se mu špatně, není radno vyčkávat - honem k doktorovi! Však víte, jak se říká - prevence je základ. Proto při zpracování rebarbory oddělujeme řapíky od listů stejně pečlivě, jako třídíme ponožky do pračky.

Kyselina šťavelová v rostlině

Každý, kdo někdy ochutnal rebarboru, zná její nezaměnitelně kyselou chuť. Za tu vděčíme kyselině šťavelové, která je v ní přirozeně obsažená. Zajímavé je, že množství této kyseliny se v různých částech rostliny výrazně liší. Řapíky, které běžně používáme do koláčů nebo kompotů, jsou v pohodě, ale listy? Ty raději nechte na záhonu!

Vlastnost	Rebarbora
Jedlá část	Řapíky listů
Toxická část	Listy (čepele)
Toxická látka	Kyselina šťavelová
Bezpečná konzumace	Pouze vařené řapíky
Období sklizně	Duben až červenec

Možná jste si všimli, že rebarbora chutná jinak podle toho, kdy ji sklidíte. Není to náhoda - na jaře a začátkem léta, když rostlina nejvíc roste, obsahuje kyseliny nejvíc. Postupem času její množství klesá. Proto ti zkušenější zahrádkáři sklízí rebarboru hlavně v květnu a červnu - to je prostě ideální čas, kdy chutná nejlíp.

Dávejte si ale pozor, abyste to s rebarborou nepřehnali. Kyselina šťavelová se totiž v těle spojuje s vápníkem a může z toho být pěkná polízanice - třeba v podobě ledvinových kamenů. Jestli s nimi máte zkušenost, nebo vás trápí revma či dna, radši si dejte od rebarbory na chvíli pauzu.

Naštěstí existuje pár fíglů, jak si rebarboru užít bezpečněji. Když ji uvaříte nebo upečete, část kyseliny se ztratí. Super trik je také kombinovat ji s mlíčkem nebo jogurtem - vápník v nich totiž účinky kyseliny zmírní. A nezapomeňte odstranit všechny listy, ty jsou na kyselinu nejbohatší.

Zdravý člověk se běžné konzumace rebarbory bát nemusí. Je to vlastně docela zdravá pochoutka plná vitamínů a vlákniny. Stačí používat selský rozum - sklízet ve správnou dobu, zpracovávat s rozmyslem a nepřejídat se.

Klíčem k bezpečnému mlsání rebarbory je respektovat její přirozený růstový cyklus a vědět, jak ji správně připravit. A pokud si nejste jistí, jestli vám rebarbora nedělá neplechu, zajděte se poradit k doktorovi - hlavně když máte citlivější ledviny nebo jiné zdravotní trable.

Bezpečná konzumace řapíků

Každý, kdo si oblíbil rebarboru, by měl vědět pár důležitých věcí o její přípravě. Na talíř patří jen řapíky, protože listy jsou jedovaté - obsahují spoustu kyseliny šťavelové, která našemu tělu nedělá dobře.

Máte taky rádi tu příjemně nakyslou chuť rebarborového koláče? Je to proto, že řapíky obsahují trochu kyseliny šťavelové, ale v bezpečném množství. Když rebarboru tepelně upravíte, část té kyseliny se zničí, takže je pak mnohem stravitelnější.

Babička mi vždycky říkala, že nejlepší rebarbora je ta jarní. A měla pravdu - od dubna do června jsou stonky nejšťavnatější. Později už dřevnatí a není to ono. Stačí je pořádně omýt pod tekoucí vodou, a pokud není slupka extra tuhá, ani ji nemusíte loupat.

S rebarborou je to jako se vším dobrým - všeho s mírou. Pár řapíků denně je v pohodě, ale není dobré to přehánět. Zvlášť když máte citlivý žaludek, začněte pomalu. A těhotné maminky? Ty by se měly radši poradit s doktorem.

Fígl, jak na lepší stravitelnost? Přidejte k rebarboře něco mléčného. Proto jsou rebarborové koláče s tvarohem tak populární - a nejen že skvěle chutnají, ale vápník z mléčných výrobků pomáhá neutralizovat tu kyselinu.

Chcete si rebarboru užít i v zimě? Nakrájejte stonky na kousky, krátce je povařte a šup s nimi do mrazáku. Vydrží tam v pohodě půl roku. Jen pozor - po rozmrazení už znovu nemrazit.

Když budete dodržovat tyhle základní pravidla, můžete si rebarboru užívat bez obav. Je plná vitamínů a vlákniny, takže určitě stojí za to ji zařadit do jídelníčku. Jen s rozumem, jako se vším.

Příznaky otravy rebarborou

Rebarbora - ta známá jarní pochoutka může být pěkná potvora! Když to s ní přeženete nebo ji špatně připravíte, tělo vám dá pořádně vědět, že něco není v pořádku. Představte si tu situaci - sníte větší porci rebarborového koláče a za pár hodin vás překvapí křeče v břiše a průjem. Za všechno může kyselina šťavelová, které je v rebarboře jako máku.

Možná jste to nikdy nezažili, ale pálení v puse a krku po konzumaci rebarbory není žádná legrace. Jazyk může otéct a sliny tečou proudem. U malých dětí to může být obzvlášť zákeřné - když nemohou pořádně polykat nebo dýchat, je to důvod k okamžité návštěvě lékaře.

A to není všechno! Ta potvora kyselina šťavelová si pohrává s vápníkem v našem těle jako kočka s myší. Vytváří s ním takové malé kamínky, které se pak usazují v ledvinách. Kdo už někdy měl ledvinové kameny, ví, o čem mluvím. V nejhorším případě můžou ledviny dokonce vypovědět službu.

Zajímavé je, že rebarbora může způsobit i přecitlivělost na sluníčko. Jdete na zahrádku natrhat pár stonků a najednou máte ruce červené jako rak. U někoho se dokonce objeví puchýře - a to jenom z obyčejného kontaktu s rostlinou!

Když už je otrava fakt silná, může se vám motat hlava, být na omdlení a vůbec nevědět, která bije. Srdce buší jako o závod a tlak skáče nahoru dolů. Pro babičku nebo dědečka to může být obzvlášť nebezpečné.

Kdo má problémy s ledvinami, čeká miminko nebo trpí dnou, měl by být s rebarborou extra opatrný. Je to jako s alergií na jahody - někdo sní celý záhon a nic, jiný ochutná jednu a už má problém. Každé tělo je zkrátka jiné a reaguje po svém.

Množství kyseliny v různých částech rostliny

Každý, kdo má na zahradě rebarboru, určitě zná její specifickou kyselou chuť. Není to náhoda - za tu může kyselina šťavelová, která se v téhle úžasné rostlině přirozeně vyskytuje. Nejvíc jí najdeme v listech, a proto ty zelené krásky raději nechme být - nejsou k jídlu.

Víte, že timing je při sklizni rebarbory všechno? Začátek jara je naprosto ideální - řapíky jsou křehké, šťavnaté a kyseliny obsahují nejméně. To je přesně ten moment, kdy babičky vytahují svoje osvědčené recepty na rebarborový koláč. S přibývajícími letními dny kyselina v rostlině přibývá a chuť se stává výraznější - ne vždy příjemně.

Pro kuchyňské experimenty jsou nejlepší mladé, růžově až červeně zbarvené řapíky. Jsou tak akorát kyselé a přitom chutné. A když už jsme u vaření - není to jen tak náhodou, že se rebarbora většinou tepelně upravuje. Vařením nebo pečením se totiž zbavíme až 40 % kyseliny šťavelové. Proto se taky rebarbora často kombinuje s mléčnými výrobky - vzpomeňte si třeba na klasický rebarborový krém se šlehačkou.

Každý jsme jiný a to platí i u snášenlivosti rebarbory. Zatímco většina z nás si může dopřát rebarborový koláč bez obav, někteří by měli zbystřit. Denní dávka by neměla přesáhnout 150-500 mg kyseliny šťavelové - v překladu je to asi talíř rebarborového kompotu. Zvlášť opatrní by měli být ti, kdo mají sklony k ledvinovým kamenům.

Moderní odrůdy rebarbory už jsou vyšlechtěné tak, aby obsahovaly méně kyseliny. Ale stejně jako u všeho - všeho s mírou. Když budete rebarboru jíst s rozumem, můžete si její jedinečnou chuť užívat celou sezónu. A ruku na srdce - co by bylo jaro bez voňavého rebarborového koláče?

Tepelná úprava a snížení toxicity

Kdo by si nepochutnal na voňavém rebarborovém koláči? Tahle úžasná rostlina má ale svá tajemství. Správným postupem při vaření můžeme výrazně snížit obsah kyseliny šťavelové, která je v syrovém stavu trochu zrádná.

Než se pustíte do vaření, pečlivě oloupejte řapíky a zbavte se všech listů. Ty totiž obsahují nejvíc té zákeřné kyseliny. Pamatujete si, jak to dělala babička? Vždycky říkala, že rebarbora potřebuje hodně vody při vaření - a měla pravdu! Po uvaření prostě vodu slijeme a s ní zmizí i většina kyseliny.

Ideální je vařit rebarboru asi 15 až 20 minut. Za tu dobu změkne tak akorát a zbaví se škodlivin. Delší vaření by byla škoda - přišli bychom o vitamíny a minerály, které v ní jsou.

Víte, proč se rebarbora často kombinuje s mléčnými výrobky? Není to jen proto, že je to prostě dobrá kombinace. Vápník z mléka, smetany nebo tvarohu na sebe váže tu kyselinu, a tím nám vlastně pomáhá. Naše babičky to věděly, i když třeba neznaly přesné chemické procesy!

Dnešní rebarbora už není tak divoká jako dřív, šlechtitelé se postarali o to, aby obsahovala méně kyseliny. Pokud ale čekáte miminko, máte potíže s ledvinami nebo sklony k ledvinovým kamenům, radši se před konzumací poraďte s doktorem.

Když rebarboru správně uvaříte, ztratí tu nepříjemnou trpkost a získá příjemně nakyslou chuť. Však to znáte - v koláči nebo kompotu je prostě božská! A jestli chcete fígl navíc - zkuste ji blanšírovat. Krátké povaření a rychlé zchlazení v ledové vodě pomůže zachovat její krásnou barvu. To oceníte hlavně při pečení těch nádherných rebarborových dezertů!

Rebarbora je bezpečná bylina, kterou můžete jíst. Jen její listy obsahují kyselinu šťavelovou, která ve větším množství může být škodlivá

Květoslav Procházka

Rizika pro děti a citlivé osoby

Rebarbora - ta kouzelná rostlina z babiččiny zahrádky! Kdo by nemiloval její nakyslou chuť v koláčích a dezertech? Jenže ne pro každého je tahle pochoutka úplně ideální.

Malé děti jsou zvlášť citlivé na kyselinu šťavelovou, která se v rebarboře přirozeně nachází. Však to znáte - děti by nejraději ochutnaly všechno, co na zahradě roste. Proto je fajn jim vysvětlit, že řapíky ano, ale listy v žádném případě!

Nastávající a kojící maminky, zbystřete! Kyselina šťavelová může trochu zlobit při vstřebávání vápníku. Není třeba se rebarbory úplně vzdát, stačí ji jíst s mírou a ideálně společně s mléčnými výrobky. Však co by to bylo za léto bez rebarborového koláče!

A co naši dříve narození? Ti by měli být extra opatrní, zvlášť pokud mají problémy s ledvinami nebo trávením. Vždyť každý známe někoho, kdo má zkušenost s ledvinovými kamínky - a těm kyselina šťavelová zrovna dvakrát neprospívá.

Tepelná úprava je základ - nejen že rebarbora lépe chutná, ale navíc se tím sníží obsah té zlobivé kyseliny. Však to už naše babičky věděly! A nezapomeňte - při práci na zahrádce radši s rukavicemi, některým lidem může kontakt s listy podráždit kůži.

Berete léky na ředění krve nebo na ledviny? Pak je lepší se před mlsáním rebarborového koláče poradit s doktorem. Lepší je přece dvakrát se zeptat než jednou litovat, no ne?

Skladování a správná příprava rebarbory

Kdo by si pomyslel, že taková obyčejná rebarbora může být tak zajímavá rostlina? V naší zahrádce často přehlížený poklad, který si zaslouží správnou péči při skladování i přípravě.

Babička vždycky říkávala, že čerstvé řapíky vydrží nejdéle, když je zabalíme do vlhké utěrky a šoupneme do lednice. Takhle si můžeme pochutnat na rebarboře klidně celý týden. Jen nezapomeňte odstřihnout listy - ty jsou tak trochu záškodníci, protože obsahují spoustu kyseliny šťavelové.

Máte bohatou úrodu a nevíte co s ní? Žádný problém! Rebarboru můžete připravit na zimní spánek v mrazáku. Stačí ji omýt, nakrájet, krátce povařit a šup s ní do ledové vody. Po osušení ji rozložte na plech jako malé vojáčky, zmrazte a pak přendejte do sáčků. V mrazáku vydrží jako nová až 8 měsíců.

Při vaření si dejte pozor na nádobí - rebarbora je docela rošťák a s některými kovy si nerozumí. Nejbezpečnější je sáhnout po nerezovém nebo skleněném nádobí. S hliníkovým by si mohla začít chemicky povídat, a to nechceme.

Tepelná úprava je základ - nejen že změkne, ale taky bude mnohem chutnější. Přihoďte trochu cukru nebo medu, ať není tak kyselá. Jen ji nepřevařte, nebo budete mít místo krásných kousků kaši. Pět až deset minutek v hrnci úplně stačí.

A co množství? Pár řapíků denně neuškodí, ale není třeba to přehánět. Zvlášť pokud máte problémy s ledvinami, radši se poraďte s doktorem. Však to znáte - všeho s mírou!

Takhle připravená rebarbora je hotový poklad do každé kuchyně. Ať už z ní upečete koláč, uvaříte kompot nebo připravíte džem, určitě si pochutnáte. A nezapomeňte se o své rebarborové výtvory podělit s přáteli!

Interakce s léky a zdravotními stavy

Rebarbora - lahodná, ale pozor na ni!

Možná ji máte na zahrádce nebo si ji kupujete na trhu - rebarbora je skvělá do koláčů a kompotů, ale není pro každého. Znáte ten moment, kdy babička vytáhne z trouby voňavý rebarborový koláč? Než se do něj pustíte, měli byste vědět pár důležitých věcí.

Pokud berete léky na ředění krve nebo na tlak, dejte si extra pozor. Představte si to jako když smícháte dva silné čaje - účinek se může znásobit. Proto raději počkejte dvě hodiny mezi jídlem s rebarborou a užitím léků.

Máte sklony k ledvinovým kamínkům? Pak by tahle rostlinka neměla být vaším častým hostem v kuchyni. Kyselina šťavelová v rebarboře je jako magnet na tvorbu kamínků - a to nikdo nechce, že?

Pro těhulky a kojící maminky mám speciální vzkaz: než si dáte rebarborový koláč, prohoďte slovíčko s doktorem. Lepší je být na pozoru, než pak litovat.

A ještě jedna důležitá věc - nikdy nejezte listy, pouze řapíky! To je jako byste jedli slupky od banánu místo dužiny. V létě navíc rostlina obsahuje více škodlivin, takže i při sklizni timing hraje roli.

Trápí vás citlivé břicho nebo střeva? Pak to s rebarborou nepřehánějte. Je to jako s každou dobrotou - všeho s mírou. Malá porce může být příjemným zpestřením jídelníčku, větší množství by vám mohlo způsobit nepříjemné překvapení.

Sezónní změny obsahu kyseliny v rebarboře

Rebarbora - ta záludná jarní pochoutka! Věděli jste, že její kyselost není po celý rok stejná? V pozdním létě, hlavně v listech, může být obsah kyseliny šťavelové pěkně vysoký - až 1,5 % čerstvé váhy. Naštěstí ty šťavnaté řapíky, které cpeme do koláčů a kompotů, jsou na tom mnohem lépe.

Jaro je pro rebarboru prostě nejlepší čas. Když ji trháme v dubnu nebo květnu, má v sobě nejméně té štiplavé kyseliny. To je taky důvod, proč naše babičky vždycky říkaly, že rebarbora po svatém Jánu už není k jídlu. A měly pravdu! Jak léto postupuje, kyselina v rostlině přibývá.

A teď něco, co vás možná překvapí - timing je všechno! Ranní sběr je zlatý důl. Večer je rebarbora kyselejší, protože přes den v ní probíhají různé přírodní procesy. Takže když už na zahrádce sklízet, tak hezky po ránu s rosou.

Chcete tip na pěstování? Dopřejte rebarboře pohodu. Když je ve stresu - málo vody, vedro jak v prádelně nebo špatná půda - začne si to kompenzovat větší produkcí kyseliny. Spokojená, dobře zavlažovaná rebarbora s kvalitním hnojivem vám dá ty nejlepší řapíky.

Na jaře si můžete rebarboru užívat bez obav, ale v srpnu už opatrně! To platí hlavně pro všechny, kdo mají problémy s ledvinami nebo dnou. Přehnané mlsání rebarborového koláče v nevhodnou dobu by vám mohlo pěkně zavařit.

Naštěstí už existují i nové odrůdy, které nejsou tak kyselé. Ale i u nich platí - všeho s mírou a načasování je základ. A jestli si nejste jistí? Raději se držte jarní sklizně, to prostě nemůžete šlápnout vedle.